Snaha lidí o objevy v technice existuje velmi dlouhou řadu let. Protože objevit nebo vyrobit něco nového a považovat se za vynálezce není dopřáno každému, je zde ještě řada lidí provádějících zlepšení, úpravy nebo rekonstrukce stávajících výrobků. Důvodů pro tuto činnost je celá řada, od pouhého uspokojení vykonaným dílem až po případné získání něčeho co není z nejrůznějších důvodů běžně dostupné. Podobné činnosti, které jsem si dovolil nazvat kutilstvím, najdeme v nejrůznějších oborech a v řadě lidských činností. Problémem se může stát, když jde o finální produkt, který při svém provozu může představovat riziko nebo dokonce ohrožení života. Jedinci, kteří zmíněné činnosti provozují, se jen velmi zřídka zajímají o to, zda pro jejich výtvor neexistují určitá pravidla, omezení nebo regule se všeobecnou platností. Jde hlavně o případy, kdy finální dílo zapříčiní kritickou situaci, ohrožení nebo škodu na majetku či zdraví. Potom je obvykle pozdě na možnost vrátit příslušnou situaci nebo děj zpět. Postihy mohou být někdy nepříjemné a citelné, ale tak jsou nastavena pravidla společnosti vytvářená v průběhu let i desetiletí.
V šedesátých letech minulého století bylo již dosti rozšířené pití kávy. Základem přípravy nápoje je vařící se voda, která se většinou připravovala v konvici na vařiči, ať již plynovém nebo elektrickém. Pro cestovní potřeby se na trhu objevovaly ponorné vařiče, které měly výhodu malých rozměrů, a nádobu na ohřev vody bylo možno sehnat na místě konzumace. V oblibě byly zejména ponorné vařiče z bývalé NDR, i když obdobný ponorný vařič vyráběla u nás Elektro Praga Hlinsko. K tomu se v některých zahraničních časopisech objevily elektrické elektrodové vařiče malého provedení. Jednalo se o ohřev, který možná mnoho lidi vidělo nedávno na internetu s názvem „Ruský kutil vaří s elektřinou“…(chci předplatit časopis)
JUDr. Zbyněk Urban