Oči, které vidí pod zem…(5)

Základní metody elektrického vyhledávání podzemních komunikací

Pokračování z č. 6/2020

Přehled a popis vyhledávacích metod

Přijímače hledačových souprav využívají jako sondu nejčastěji indikační cívky. Možnosti jak zvýšit indukované napětí, a tím i citlivost přijímače, jsou dvě. Prvním je použití jádra cívky, které bude vyrobeno z feromagnetického materiálu, díky tomu se více využije magnetické pole kolem vedení. Napětí indukované v cívce bude větší, protože se zvýší počet siločar. Druhou možností je zvýšení frekvence přijímaného signálu. Čím větší je frekvence signálu (rychlejší změny magnetického pole), tím větší je pak naindukované napětí na cívce, při stejné intenzitě pole. Použití vyšších kmitočtů má ale jednu nevýhodu, a to podstatné zkrácení efektivní vzdálenosti lokace, jelikož proud teče do země snáze s větší frekvencí.

Metody vyhledávání polohy vedení

Metoda maxima

Pro tuto metodu je vyhledávací cívka umístěna v horizontální poloze β = 0°. Do cívky se indukuje maximální napětí, prochází-li jí nejvyšší počet siločar podélně. K tomu dochází, pokud je přijímač umístěn přímo nad vedením, mimo něj napětí klesá jak je vidět na obrázku 5.1. Při použití této metody dochází k zesilování vedlejších rušivých vlivů, a proto není tato metoda nejpřesnější. Používá se spíše jako orientační a lze s ní lokalizovat hledané vedení na větší vzdálenost.
Přijímačem v tomto režimu lze také určovat směr vedení viz obr. 5.2. Využívá se k tomu otáčení horizontální cívky o α = 90° oběma směry. Při natočení cívky kolmo k vedení, a tím i k jeho elektromagnetickému poli, klesne hodnota na přijímači na minimum, díky nulovému vybuzení cívky. To znamená, že je osa cívky rovnoběžná s osou vedení v daném místě…. (chci předplatit časopis)

doc. Ing. Jaroslav Svoboda, Csc.